this is fousek

Fousek je v mým životě. Už třetí den. přivezla jsem si ho k svátku, nová realita dolíhá postupně. jako když padá sníh. jsou to lehoučký skoro neznatelný vločky a člověk si říká, nic se vlastně neděje, tohle ani nemůže bejt nijak cejtit. a pak plíživě, hodinu po hodině jsou vidět ty vrstvy závějí. několik metrů vysoký. a všechno je jiný. všechno je pod sněhem. tak takle nějak to probíhá. takle nějak probíhá každá zásadní změna v životě. na té mikro úrovni se vlastně nic neděje. svět se točí dál (anebo se netočí), lidi okolo jsou stejní. to co děláme, musíme dělat, čím se zabejváme.... to všechno je stejný. ale všechno děláme tak nějak jinak a po čase zjistíme, že některý věci jsme vlastně přestali dělat úplně a jiný děláme co jsme nikdy nedělali. a vyplyne z toho, že jsme na nový oběžný dráze, aniž bysme si toho přestupu všimli. ten přestup není v ten den, kdy jsem si přivezla fouska. je pozvolnej.

vůbec netuším, jak jiná ta nová oběžná dráha bude. ale už teď třetí den cejtim, že to bude zase velkej shift energeticky. už teď cejtím, že se mi změní způsob koncentrace, prožívání, změní se mi fokus, tempo. i můj systematickej chaos tím bude zasažen. posunou se vztahy s kamarádama. změní se mi rytmus, kterej jsem celej život tak urputně snažila v sobě zakořenit a bylo to strašně těžký, když jediným externím metronomem pro stanovení rytmu byla moje práce. v novým životě jsem rytmus nechala mnohem přirozeněji a volněji. chvílema jsem ho ztratila úplně. vytvořil se mi novej rytmus. metronomů je mnohem víc: vedle práce je to bootcamps, trhy, puškiňák s péťou, coury s romíkem. bikramka s vendy. různě se to měnilo. experimentovala jsem což pořád jetě dělám a chci, i když je to jeden z důvodů mýho rozkolu s vendy.

teď přišel fousek a to je metronom jako ten na letný. můj rytmsu se už podle něj začal měnit okamžitě. ráno se vstává v 6. to pro mě není zásadní změna, ptže většinu dní v tejdnu stejně v 6 nebo v 5:30 vstávám. všechno musí bejt na chystaný, abych nezapomínala věci a nevracela se pro ně. prochajda před čímkoliv, co v mým předchozím životě bylo to první - práce, trénink, aji lenošení bude až na druhým místě. a především vstát a mít vedle sebe jiný stvoření. nejen hlasy v hlavě. na ty hlasy v hlavě teď není prostor, jsou tu jiný hlasy a jinej, živej dech.

jsem napjatá jak zvládnu sport a práci. dvě hlavní věci, kterejm jsem vždycky věnovala skoro 100% svýho života. to se dozvím záhy. nebudu lámat přes koleno ani jedno a když to prostě nepůjde, tak sport na chvilku polevím.

včera letěla hvězda. největší letící hvězda co jsem kdy zahlídla. když lítaly hvězdy nad traunsee, tak jsem si přála věci, který se vlastně vyplnily. trochu jinak než jsem si je tehdy přála ale já to vlastně ani neuměla naformulovat. teďka jsem si přála ať najdu partnera svých snů a jsem s ním. necháme vesmír pracovat v jaké formě to bude chtí splnit. záměr mám. dělám pro něj to co cejtím. včetně toho jak jsem / nejsem na seznamce. učím se formulovat záměry a nenechat se odradit, zastrašit, ztrapnit hlasama v mý hlavě. věřím, že věci jsou a budou jak mají a učím se věřit, že to všechno dopadně dobře. 44. léto. jsem moudrá a zkušená jako nikdy dřív. a současně jsem malej začátečník toužící po zkušenostech jako nikdy dřív. bude to dobrý:)